Za poslední rok mi spíše pořádně ubylo chovaných druhů zvířat a nové jsem žádné nepořizoval. Vím proč; nebyl čas a navíc - co oko nevidí, to srdce nebolí. Chyba byla, že většina druhů achatin, krabů a dalším potvůrek odešla do rozdrbaného pokoje dříve, než byl dodrbaný. Ovšem pak nastal den
, den, kdy jsme se vrhli do dalšího drbání již i zde kdysi dávno zmiňovaného stromu
.
 |
Miminko.Nicméně v hmyzím světě
už těžký puberťák
| | |
Během míchání betonu, jeho nanášení a tvarování do jakési podoby kůry jsem totiž učinil závratný objev. V terárku, ve kterém jsem před více jak rokem choval jakési pakobylky, které časem uschly podobně jako neobměňované větvičky ostružiní, jsem objevil malinkatá pakobylčí miminka. A to ta vajíčka musela být více jak rok stará! Co je to napadlo líhnout se zrovna teď? Měl bych se jich zeptat.
Terárium jsem oživil čerstvým ostružiním a jelikož je mi jasné, že v pokoji, kam chodím nepravidelně až vůbec, by i nová generace seschla, přesunul jsem si je hezky na oči.
Živé, byť takřka nehybné pakobylky ve mě ovšem vzbudily choutky dávno zašlé; obdařit je sousedy jiného hmyzáka, nejlépe jiného druhu pakobylek. Dělá se to těžko, když z těch malých nejde zase až tak dobře určit druh, nicméně jsem navštívil zverimex (kde jsem si ztropil ostudu, když jsem dumal nad tím, jestli bych uživil kudlanky ostružiním taky) a koupil si srandovní pakobylky s malinkatými červenými křidélky.
 |
Srandovní křídla dospělců.
Ještě srandovnější by bylo, kdyby s tím letěla. |
|
Až doma jsem vydumal, že ti mí prcci ta křidélka jednoho krásného dne po jednom svleku budou mít už taky. A tak nezbývá, než začít opět shánět nějaký jiný druh pakobylek.
Každopádně jedno je jisté - obnovuji chov pakobylek druhu Phaenopharos khaoyaiensis. Dobře, kecám. Chov se obnovil sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat