Tak si takhle stojím ve frontě na poště žmoulaje v rukou výherní los. Výherní je víceméně každý, ale tenhle skutečně vyhrál. Bůhvíkdy, náhodou jsem jej objevil v kapse od košile, kterou už jsem nějaký ten pátek na sobě neměl. Fronta přede mnou ubývá, vedle mě se dohaduje chlap s důchodcem, že jej sprostě předběhl, a už jsem na řadě.
"Vyhrál jsem," říkám s úsměvem na tváři tak, ať o mém zdaru ví pokud možno všichni čekající kolem mě podávaje pošťačce za okýnkem svůj los.
"Opravdu? To slyším málokdy," odvětila okamžitě sympatická paní a los mi vzala.
"No jo, a co teprve ta pálka," pokračuji hrdě dál v provokaci svého okolí, "hned si za ni vezmu další dva."
Pošťačka se na mých těžce vyhraných dvacet korun jen pousmála a kamsi s losem odešla.
Dlouho se nic nestalo.
Vduchu jsem vedl vnitřní dialog na téma, zda je opravdu tak málo výherních losů skutečně výherních, když to slýchává tak málokdy. Mezitím se už můj pohled stočil na štítek "prodej losů". Dumám nad tím, jestli na kila nebo na kusy.
Pak přišla úplně jiná paní, šoupla mi do okýnka cedulku "Přepážka uzavřena" se slovy: "A vy si tady počkejte."
Sice jsem vyhrál, o tom mezi mým poštovním okolím nebylo pochyb (i když se ti lidi už kolem docela obměnili), ale teď jsem stál u na první pohled zavřené přepážky jak přisleplý blb.
Když tu se náhle vynořila má pošťačka.
"Už jsem se bál, že jste mi s tou výhrou utekla na poštu," usmál jsem se na ni s vědomím, že jsem o svou výhru nakonec přece jen nepřišel.
Nabídla mi ještě neroztříhanou pásku nových losů.
"Hlavně ať vyhraje víc než ten dnešní," konstatoval jsem její máchání rukama dávajíce mi najevo, že si mám vybrat, které. Ukazuji hned na první dva.
Co je ovšem ukryto v nových dvou losech, se zatím ještě neví. Však se brzy uvidí...
Žádné komentáře:
Okomentovat