Už vás někdy někdo pozval k sobě domů na jídlo s tím, že on sám bude vařit? Už jenom těch pár slov zní jistě romanticky. A tak se společně ponořme do podobné situace - jsme pozváni na jídlo, byť jen na špagety, pozvání přijímáme a vydáváme se na cestu. Připraveni? Já teda určitě, protože vím, co přijde. Další díl Generace blbců se skutečným "story".
Dostáváme se do kuchyně. Voda na plotně již vaří, jen ji osolit, o což se pochopitelně stará sám kuchař. Mezitím míchá na vedlejší plotně jakousi omáčku, která hezky voní, a jak se od ní dá čekat, je červená.
Kuchař pak začne lámat špagety.
"Proč je lámeš?" ptáme se s podivem.
Přichází naprosto rychlá odpověď: "Protože se mi nevejdou do hrnce."
"Hmmm, opravdu? A jak by teda měl vypadat hrnec na špagety?" V hlavě nám problikává představa podlouhlého úzkého pekáče, jak se v něm úhledně urovnané vaří špagety, jedna vedle druhé. "Vždyť je do té vody stačí zatlačit nebo tam sjedou i samy," doplňujeme svůj prvotní podiv.
A, moment, kuchaři zřejmě právě došlo, že někde nastala chyba v odpovědi, a tak ji opravuje: "No né, já vím, jasně, ale ono to pak déle trvá."
Asi o deset vteřin, ale co už. Tak to holt občas v kuchyni chodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat