Sociální síť | Social NETWORK

Za zhruba poslední rok jsem se setkal se dvěma filmy, i nichž jsem měl opravdu problém dodívat se až do konce. Ten první byl plný poskakujících modrých puntíkovaných potvůrek, u nějž autoři byli natolik zaujatí prací na efektech, že naprosto pozapomněli, že má mít film i obsah, děj a nějakou hlubší myšlenku. S tím druhým jsem se setkal nedávno, hned den po jeho premiéře...

...jenže mi přišla jeho angličtina celkem složitá (a především rychlá), a tak jsem asi po dvaceti minutách usoudil, že bude lepší počkat si na titulky, na které již došlo.
S titulky jsem vydržel těch minut dvojnásobek. O čem tento (jinak dvouhodinový) snímek je? Dovolím si udělat menší rozbor.
Prvních pět minut máme před sebou zajímavou scénu v hospodě, kde u stolu sedí slečna s jedním týpkem, který do ní hustí páté přes deváté. Po jeho první větě je jasné, že je hyperinteligentní a pro normální život prakticky nepoužitelný. Slečna je z něj taky pěkně marná... Po smršti pro děj naprosto postradatelných informacích o veslování či studentských klubech slečna v závěru scény učiní docela rozumný a pochopitelný závěr: "My už spolu nechodíme." Chlapec je sice příliš inteligentní na to, aby pochopil, co tím chtěla říct, ale ono mu to po trojím zopakování nakonec dojde.

Pak máme zajímavou scénu dvě, která následuje okamžitě po scéně jedna: týpek jde domů. Než dorazí na koleje, uplynou dvě minuty. V jednom záběru potkává hudebníka, jak hraje na ulici, v jednom jde sám, v jiném jde tak, že skoro není vidět. Autor asi chtěl dát najevo, že to má chlapec, chudák opuštěný, na kolej z hospody daleko.
Nová scéna. Přijde domů a napíše na svůj blog článek o tom, jaká je ta slečna mrcha a podobně. Vznikne docela dlouhý článek (něco jako já tady, jen s tím rozdílem, že já píšu o filmu). V zápalu vzteku založí stránku, kde se hodnotí, která ze dvou dívek z university je hezčí. Aby mohlo něco takového fungovat, musí se ale nabourat do databází jednotlivých fakult. Stránka je úspěčná a po několika hodinách provozu spadne celá universitní síť. Málokoho asi zaskočí, že se takto náš hlavní hrdina dostává před kárnou komisi.
Jeho činu si ale všimnou dva jiní studenti, dvojčata, kteří mají v plánu už delší dobu založit stránku pro studenty jejich university, kde by si studenti zakládali profily, vyměňovali si tam fotky, psali o sobě a komunikovali, jenže jim chybí programátor, a tak osloví týpka. Ten jim na to kývne, ale pak jejich společná setkání neustále odkládá a za zády vytvoří se svým kamarádem prototyp facebooku. Dvojčata pochopitelně týpka žalují, že jim ukradl nápad, a tento spor se vlastně vleče v krátkých vstupech celým filmem. Docela plytká zápletka už v tak plytkém filmu.
Klik. Klik. Jezdec přehrávače nenápadně poskakuje po ose filmu až k jeho závěru. Tu se mihne Justin Timberlake, tu je Justin pěkně zfetovaný, tam se zase soudí, ten je s tím ještě kamarád, ale tenhle s tamtím už ne. Po pár vkusných střizích by dostal film spád a po vystříhání všech zbytečných scén by zůstal nakonec maximálně trailer.

A jak to všechno skončí? Z našeho týpka je nejmladší miliardář na světě, a tak mu nevadí, že pár miliony zalepí ústa jak dvojčatům, tak i svému bývalému kamarádovi (ono to totiž vypadá, že náš zakladatel facebooku žádné kamarády nemá, a tak si zakomplexovaně založil facebook, kde si všechny přidává do přátel aspoň virtuálně).
Upřímně - mě film zklamal ve všech ohledech. Čekal jsem, že konečně někdo poukáže na to, jak nebezpečný vlastně fb je, jak je zneužitelný, jak je křehký a o co všechno nás denně připravuje. Místo toho vznikla spousta filmového materiálu o tom, jak to měl vlastně náš týpek těžké, než "nám" facebook založil. Modré postavičky byly aspoň barevné.