GENERACE BLBCŮ :: A na logiku zapomněli

Máte tak trochu představu o tom, co je to logické myšlení? V naší knize knih logiku jaksi zmínit zapomněli. Vlastně se zapomnělo ji stvořit, hlavně, že hned první den bylo světlo a tma, v tom vzduchoprázdnu je celkem podstatné na to nic vidět... A v duchu nelogičnosti se to vlastně nese celou touto knihou.


Evoluční mechanismy s nelogičností bojují dodnes a snaží se tvory bez logiky vymýtit, prostě není vhodné, aby své nelogické geny předávali dále. Jenže u lidí, kteří denně zachrání stovky toho, co nemělo přežít, což úzce souvisí s rozvojem medicíny až nad hranice evoluce (jen obrazně myšleno), se gen nelogičnosti uhnízdil pěkně hluboko v naší genetické informaci. A kam až to vede?
Odpověď je jasná - spolu s uvolněnou výchovou a trošku pochybným způsobem života vše nasvědčuje tomu, že ke generaci blbců. Možná byste se až divili, kam to může zajít.

:: PĚKNÉ, ale ŠPATNÉ ::
Když jsem byl v Jeně, objevil jsem v informačním centru tamějšího dopravního podniku různé letáčky, z jejichž jedné strany byly kompletní jízdní řády dané linky. Vzhledově, až na to, že byly barevné, se nijak nelišily od tabulek v našich knižních řádech, které známe třeba z Ostravy. Tedy v tom smyslu, že v tabulce nebyly uvedeny všechny zastávky, nýbrž jen ty významnější.
Pobral jsem tedy všechny linky, které jezdily od naší koleje, trošku jsem je zmenšil, aby se všechny vešly vedle sebe na vchodové dveře, aby se na ně každý, kdo zrovna bude odcházet na zastávku, mohl podívat, kdy to přesně jede, a byl jsem spokojen s dílem.
Večer si mě pak odchytila Meggy a ptala se mě, jestli jsem ty jízdní řády náhodou nevylepil já. Kývnul jsem.
"Mno, sice je to pěkné, ale vzal jsi špatné jízdní řády, naše zastávka tam není," vyčetla mi hned.
A tak jsem ji musel vzít ke dveřím, ukázat jí, že ale hned ta další zastávka tam zase je, a tak stačí jen minutu přičíst či odečíst, a bylo po problému. Upřímně - tramvaje tam jezdily ve špičku co sedm minut, takže zase tak potřebné ty řády (vyjma víkendu a noci, kdy špička nebyla) nebyly.

:: INFINITIV SLOVESA ::
Letos v létě se párkrát stalo, že jsem zaskakoval v zoo za řidiče zoovláčku. To obnáší i přípravu mašinky před vyjetím, rozehřátí motoru, dolití nafty a podobně. A čirou náhodou hned vedle místa, kde vláček parkuje, byla nafukovací skákací žirafa, u které seděla slečna (celkem pravidelně ještě se svým přítelem).
Jednou jsem si tak zase všechno nachystal, sedl si do mašinky, abych mohl hned vyjet, jak mě bude třeba, a sledoval jsem ty dva, jak tam cosi luští. Za chvilku už stála u mě s křížovkou v jedné a tužkou v druhé ruce a potřebovala vědět nějakého řeckého či římského bohéma na čtyři. A hned měla návrh, že to bude Ezop, přestože jí tam jedno písmenko nesedělo.
Letmo jsem se na to podíval a prohlásil: "To těžko, protože poslední písmeno bude T. Ezop má na konci P."
Vyvalila oči.
Ze sloupce totiž bylo poslední a zároveň společné písmeno T, jelikož tam bylo nějaké sloveso v infinitivu, objasnil jsem jí.
Pro slečnu to bylo hotové objevení Ameriky. Ve svých dvaceti letech se naučila jeden ze základních triků luštění křížovek...