Když jsem byl na čas v Jeně, měl jsem tam s sebou celý chov Achatin (rod afrických plžů). A ačkoliv některým druhům německé klima příliš nesvědčilo, a tak raději umřeli, jiní se množili o sto šest. Není tedy divu, že jich pak při mém odjezdu bylo docela dost. A tak jsem Steffenovi nabídl, jestli by si pár těch malých nevzal; kdysi už nějaké domácí mazníčky měl (raději jsem už zapomněl, jak umřeli), tak by měl opět něco. Zpočátku nechtěl, ale nakonec si pár těch pěknějších vybral a hned k nim jako bonus dostal kostku lignocelu a box, aby je měl v čem chovat.
Odjel jsem domů.
Po čase mi napsal, že se inspiroval tím, jak jsem je měl já, a tak jim na zahradě uřezal větvičku, aby po ní mohli lézt. Jenže ani po třech dnech na ni ani jeden šnek nevylezl, a tak psal, co udělal špatně, že mu ti šneci na tu jeho větvičku nelezou. Těžko vysvětlitelný jev...
A pak byl celkem klid. Všechno klapalo, když jsem byl v létě v Jeně, šneci byli nejméně jednou tak velcí, zase jsem odjel, spokojen, že se jim daří, když tu najednou...
Když tu najednou začal Steffen líčit, jak měli šnečci příliš vlhký lignocel, a tak ho nenapadlo nic lepšího, než box postavit na chvilku na slunce, aby trošku proschnul. Když na letním slunci stál box i se šneky zapomenutý celý den, byl sice lignocel krásně vysušený, jenže oni byli vysušeni i šnečci. Byl z toho hodně nešťastný a řekl mi to až po více jak měsíci, nicméně nakonec žádnou psychickou újmu neutrpěl, jen už raději náhradní jedince nechce.
2 komentáře:
Chudáčci šnečci... Sušené maso se jí, jak by chutnal sušený šnek?:-P
Takový fotočlánek o šnecích by ale vůbec nebyl k zahození.;-)
Troufám si tvrdit, že bychom si na takové uschlé hladké svalovině maximálně vylámali zuby, jednoho šneka mám doma taky sušeného, a ten je jako kámen. Ne, nezkoušel jsem ho :-)
Okomentovat