GENERACE BLBCŮ :: Mozkožravá moucha na úvod

NÁZEV GENERACE BLBCŮ jsem si vypůjčil z Německa. Tam před nedávnem vyšla kniha, která tak nějak mapuje současnou generaci, která vlastně nic neví a ani to nijak neřeší, protože žít se s tím dá v pohodě. Ještě než jsem si ji koupil a začal ji číst, chystal jsem si už právě příspěvky do svého Bloku s nadpisem "Kam kráčíš, školství?", ale celou dobu jsem počítal s tím, že nadpis před konečným zveřejněním musím nějak změnit. No a mezitím jsem stál v Thalii (síť knihkupectví v Německu) a kupoval knihu Generation Doof.

Tak jako tak, není třeba čerpat z této knihy, přestože jsou v ní uváděné příklady taky velice povedené a kdokoliv ještě něco v té hlavě má, se může chvílemi popadat za břicho. Nebo truchlit nad současnou situací, ale to bych moc nedoporučovat, ať z toho nemá trvalé následky.

V následujících měsících mám tedy v plánu zdokumentovat má setkání se situacemi, nad nimiž kolikrát zůstává rozum stát. Vypravíme se do takových zákoutí, jako jsou přírodní vědy, pravopis, politika, ale i vaření a korespondence... Jména a osoby pochopitelně pojmenuji většinou jinak, to pro jistotu.
Ke svému pilotnímu dílu využiji ne až tak dávné zkušenosti se zlým a zákeřným hmyzem.

JEDNOHO SLUNNÉHO DNE jsme pracovali na zahradě, když tu přiběhl náš soused, jedno oko měl zavřené a vyděšeně nás prosil, abychom mu vytáhli mouchu, která mu právě vletěla do oka. Doma byl zrovna pravděpodobně sám, tak potřeboval pomoc od svých sousedů. Ačkoliv je oko celkem malé, i taková věc jako moucha se v něm může pěkně schovat. Tím chci říci, že vytáhnutí neproběhlo hladce a chvíli to trvalo.
To už mě soused popoháněl, abych si pohnul, protože mu ta moucha může vlézt někam dozadu do hlavy a něco mu tam sežere... Ne, nedělal si legraci, tvářil se u toho chudák docela vyděšeně.
Radostné rozuzlení přišlo vzápětí - mouchu jsem našel a z oka vytáhl ještě dříve, než se prokousala až za něj, a tak nestihla napáchat žádné škody. Člověk se pak sám sebe ptá, jestli už tam nějaká jiná dávno nehnízdí...