Taková je situace: Jsme blbý národ týraný od první třídy biflováním, které k ničemu není. Proč bychom měli mít encyklopedické znalosti? Důležité je přece umět se vyjádřit, mít kritické myšlení a rozvíjený talent (který má ale jen zlomek národa - nebo autory neučili stejnou definici talentu jako nás?).
Takhle to má být: Je na čase překopat už zrušené osnovy a děti naučit kritickému myšlení a umět se vymáčknout. Nejčastěji zmiňovanou položkou na seznamu "zakázané látky" je detailní větný rozbor. Zvláště nebezpečné na něm je totiž to, že jsme zmateni, jelikož většina větných členů začíná na př-.
Začínám mít dojem, že v dnešní době už je přece jen učit někoho něco naprostým přežitkem. Nedivil bych se, kdyby největší kritici větné stavby měli papír na dyslexii, dysgrafii, no prostě nějaké dys-. A nebo, a to už snad naprosto všichni, měli nepěknou známku z jazyka českého, což je bohužel poznamenalo až do té doby, kdy začali zastávat vyšší fuknci, a tak mohli do všeho začít kecat.
Není tak náhodou čas spíše rodičům, kteří místo toho, aby děti nějakým směrem vedli, je raději za každou cenu až přehnaně chrání a za všechno chválí (a pak máme tolik nevychovaných ***), důkladně vysvětlit, proč se to či ono to jejich děcko v té škole má naučit?
Tak zaprvé: Přestaneme-li učit větnou stavbu můžu všechno psát naprosto bez interpunkce (pro slabší povahy: čárky ve větě, tečky, otazníky a vykřičníky na jejím konci) a hádám že po jednom delším souvětí budete naprosto v háji protože absolutně nepoznáte kde končí jedna moje myšlenka a kde začíná další guláš vám v tom udělám v tom okamžiku kdy ještě ke všemu začnu ignorovat konec věty a jakási velká písmenka. (tuto část textu najdete korektkně na konci textu)
A teď si představte, že dítě nepozná podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečná určení místa, času, způsobu. Pro češtinu v mnoha věcech půl bídy.
Čeština má tu výhodu, že díky tolika pádům a koncovkám je pořádek ve větě vcelku libovolný.
Ale: Zabijeme shodu podmětu s přísudkem. Jestli paní učitelky šli nebo šly, to už dneska stejně nikdo nerozlišuje. Přece mezi nimi mohl být nějaký učitel. (pro slabší: toto byla ironie)
Ale nežijeme tak náhodou v době, kdy se vyžadují cizí jazyky? A jak chcete poskládat správně anglickou větu, která má striktně dané pořadí větných členů? A co taková němčina ve většině sousedních států? Tam je přesně dané, které příslovečné určení bude na kterém místě...
A vezměme to naopak - mají se děti (ale chraň bůh, hlavně, ať nemají trauma z biflování nebo příliš podobných slov na př!) poprvé o těchto větných jednotkách dozvědět až v cizím jazyce? Neměli by si tam spíše rozšiřovat slovní zásobu a co nejvíce mluvit?
Na spadnutí máme jinou zpola vyhubenou věc: psací písmo. Děti (nebyli to tak náhodou zase dospělí, kdo "za děti" promluvil?) usoudily, že je psací písmo, hlavně velká písmenka, příliš složité vůbec na to, aby jej napsaly. I pomalu se vytvořil hybrid, kříženec psacího a tiskacího. Převelice se divím, jak jsme to my, aniž bychom měli újmu na zdraví, v těch prvních třídách dokázali...
Už dneska tlučou rodiče na třídních schůzkách do lavic, jak si může češtinář dovolit počítat chybějící diakritiku (pro slabší: háčky a čárky nad některými českými písmeny - ale víte co, vy smysl tohoto článku stějně nepochopíte) za chybu a tím pádem dávat horší známku z diktátu.
No proc vlastne nezrusime vsechno najednou vetne cleny diakritiku interpunci velka pismenka stejne se v nich nikdo neorientuje a nechcete tak rovnou zrusit ustav pro jazyk cesky a cely jazyk ktery tady funguje cela staleti (pro ty, jež mrzí, že jsem takto znetvořil poslední odstavec, dešifrovaný je opět na konci článku)
Takže: Není až tak důvod brát dnešním dětem možnost dozvědět se tolik, co my a generace před námi. Je ale nejvyšší čas vysvětlit ochranářským rodičům, proč je důležité to, co ty jejich potomky učíme. A nezbývá než doufat, aby to rodiče pochopili.
Oddíl pro spisovnou češtinu
(něco jako tichý vagón v Pendolinu)
Odstavec bez interpunkce
Tak zaprvé: Přestaneme-li učit větnou stavbu, můžu všechno psát naprosto bez interpunkce (pro slabší povahy: čárky ve větě, tečky, otazníky a vykřičníky na jejím konci) a hádám, že po jednom delším souvětí budete naprosto v háji, protože absolutně nepoznáte, kde končí jedna moje myšlenka a kde začíná další. Guláš vám v tom udělám v tom okamžiku, kdy ještě ke všemu začnu ignorovat konec věty a jakási velká písmenka.
Odstavec beze všeho
No, proč vlastně nezrušíme všechno najednou: větné členy, diakritiku, interpunci, velká písmenka (stejně se v nich nikdo neorientuje)... A nechcete tak rovnou zrušit Ústav pro jazyk český a celý jazyk, který tady funguje celá staletí...?
Žádné komentáře:
Okomentovat