6. února 2012

Odzvonilo staré dobré SuperStar?

Na obrazovky televizí různých států (zmiňme Ameriku, Velkou Británii či Německo) se dostává nový soutěžní formát - The Voice. Že by už původní talentová SuperStar byla příliš zastaralá? A s čím novým The Voice může vlastně ještě přijít? Jelikož sleduji paralelně The Voice of Germany i Deutschland sucht den SuperStar, zde malý rozbor hlavně zmíněného nového formátu.

Ještě než ovšem začnu, měli bychom si něco vyjasnit: Vím, že jedna česká televize brzy vyrukuje s pořadem "Hlas Česko Slovenska", ale vzhledem k tomu, že mi není porota příliš sympatická (raději nejmenovat třeba... jé, já už raději fakt zapomněl, jak on se jmenuje :-D) a když jsem se dověděl, že už zase bude moderovat Mareš... už teď vím, že Českou verzi sledovat nebudu, a tak se budu skutečně zabývat jen tou německou verzí, která je prostě un-fucking-fassbar (vysvětlení jistě níže).


Jak to probíhá v SuperStar, ví snad dneska už každý. A co The Voice? Čtyři porotci sedí zády k pódiu a mají před sebou stolek s buzzerem. Na svém červeno černém polstrovaném a jistě velmi pohodlném křesle pak mají po stranách bedničky, aby k nim zvuk došel v co nejlepší kvalitě i přes rachocení publika, na které vlastně koukají.
Televize už na počátku z přihlášených vybere jen ty nejlepší zpěváky (nevím, jak, jestli zasílali s přihláškou nahrávku...?) a ty postupně porotě představí. Jenže - pouze zvukově, neb porota na pódium nevidí. Pokud se hlas někomu líbí, má právě 90 vteřin na to, aby stiskl tlačítko (buzzer) a křeslo se s ním o sto osmdesát stupňů otočí, a tak vidí, kdopak že to tam řádí.
Vlastně mohou nastat tři situace - neotočí-li se nikdo, zpěvák dořádil a jede zase domů, protože nezaujal nikoho. Otočil-li se jeden, jde zpěvák do jeho týmu. A otočilo-li se porotců více, dotyčný stojící na pódiu si může sám vybrat, ke komu do týmu půjde.
Když už si každý porotce sestavil svůj šestnáctičlenný tým, tak zvané "blind auditions" (zkoušky naslepo) jsou u konce. Zde jen malé podivení se, že Němci výjimečně pořad nepřeložili do němčiny, nýbrž nechali původní anglické názvosloví.

Poté přichází druhé kolo, "The Battle" (bitva). Porotci se mění v kouče, jakési trenéry, tutory, kteří se svým týmem cvičí, zkouší a posílají do ringu dvojice proti sobě, přičemž dvojice musí zpívat to, co jim jejich kouč přidělí. Hned po vystoupení pak on sám rozhodne, který ze dvou zůstane a který zpěvák půjde domů. Po bitvách se tak každý tým zredukuje na osm.
Zbylí porotci sedí u ringu taky, ale nemají na kouče, z jehož týmu právě dvojice vystupuje, žádný vliv, jen komentují vystoupení.
(vkládání do jiných stránek zablokováno)

Jelikož si ale každý může do živých vystoupení vzít pouze šest soutěžících, po všech proběhlých bitvách postupně nastupují všechny čtyři týmy a jejich kouči vyberou právě pět soutěžících, kteří postupují přímo. Zbylí tři zpívají ještě jednou skladbu ze své zkoušky naslepo, aby ukázali, jestli se od té doby nějak zlepšili a případně jak. Z nich kouč vybere šestého. Dva jdou domů.

V živém vysílání každý vystupuje s jednou skladbou, kterou opět nacvičuje se svým koučem. Po prvním vystoupení dva postupující z každého týmu vybírají diváci (SMS a telefonáty) a dva kouč. Dva po prvním večeru končí. Po druhé show opět dva vybírají diváci, jednoho kouč. Po třetí je to jeden postupující z hlasu lidu, jednoho vybírá kouč, následuje semifinále. A ve finále zpívá za každý tým ten nejlepší a rozhoduje se, který tým je nej...

To by bylo stručně k pravidlům. A teď - co je na tom tedy o tolik lepší?
Zrno od plév bylo odděleno bez přítomnosti kamer. V SuperStar je minimum dokonalých zpěváků, tady jich je šestnáct za každý tým! Každé vystoupení je prostě zážitek. V SuperStar je po každé show plus minus jasné, kdo ten večer vypadne, tady ne. Tady opravdu odpadávají jen dobří zpěváci.
Panuje také zdravá rivalita mezi porotci, kouči, kteří si se svým týmem i sem tam připraví nějaké společné vystoupení jen tak pro zpestření. Hostují také další zahraniční hvězdy. Doporučuji prostě mrknout na The Voice of Germany... ehm...

Německá porota
Ta má vlastně pět členů, za jeden tým jsou totiž dva.

Rea Garvey - původem Ir, takže jeho vyjadřování je buď s anglickým přízvukem nebo sem tam rovnou i anglické, z jeho úst po nejlpších výkonech padá právě již zmíněné německo-anglické un-fucking-fassbar (slušně řečeno něco jako zatraceně neuvěřitelné, víceméně je to něco, co se asi až tak dobře přeložit nedá). Jeho komentáře, ale v tom dobrém smysly, vulgarismy jen padají, a za každý musí doma hodit své dcerce do kasičky 2€ :-)

Nena - s písničkou 99 Luftballons dorazila v osmdesátých letech až do Československa, protože si ji moc dobře pamatuji. Z těch novějších nazpívala třeba docela úspěšnou písničku spolu s BossHoss (níže) k filmu Rubbeldiekatz, který vstoupil do německých kin v prosinci 2011 a tajně doufám, že bude brzy někde ke stažení, protože v kině to stálo za to.


Nena a BossHoss s písničkou L.O.V.E. ve videoklipu se scénami z filmu Rubbeldiekatz

BossHoss - dva kovbojové i s celou svou skupinou za zády ze začátku docela otálejí s výběrem hlasů do svého týmu, ale nakonec jej taky úspěšně sestaví. Dvě hlavy jsou ale při rozhodování o tom, kdo půjde z kola ven, přece jen občas problém...

Xavier Naidoo - zajímavý hlas, zajímavé písničky, ostatní jej přezdívají doktor tón, protože si vybírá ze všech nejpečlivěji a kritizuje každý tón vedle.

Od české verze nic neslibuju, ale Němci to zvládají velmi dobře. A o napínavé chvilky a hudební zážitky není nouze. Příští pátek vysílá Sat1 velké finále.


Na da bin ich gespannt... (Jsem napjat.)

Žádné komentáře: