Už jednou jsem psal o napínavých hypotézách o smrti jednoho z mých poustevníčků. Ten svého druha zanechal v teráriu na dlouhé měsíce o samotě. Čas utíkal, a byť jsem se snažil najít mu druha téhož druhu, dodnes se mi to nepodařilo. Jak hloupé bylo tenkrát mé rozhodnutí, koupit si vzácný druh poustevníčka z Indonésie, kterého jen tak někde člověk nesežene.
Jenže pohled na smutně sedícího samotného kraba zašitého v koutku terária byl prostě smutný. A tak jsem mu pořídil dva kamarády, sice z úplně jiného kontinentu a absolutně nevím, zda s podobnými nároky, ale přinejmenším první den se tvářili čile k světu.
Dokud... jeden z nich nezmizel. Že by se historie opakovala? Už druhý den ho nebylo. Ani v pondělí se neukázal. Pomalu jsem se začal smiřovat s tím, že budou sedět v koutku sami osamoceni dva. Jeden v koutku doslova (s novými spolubydlícími se zatím ani jednou nedal do řeči a skutečně tam sedí dál, vychází pouze na večeři), druhý ve vyhrabaném důlku pod spadlou větví. A kde je ten třetí?
Zvláštní na jeho zmizení bylo to, že nikde nebyla žádná vyhrabaná hromádka ani stopy po tom, že by se někam zahrabal.
Až jsem se dnes pustil do krmení. U krabů, jelikož jsem si chtěl udělat místo, abych mohl udělat i nějakou tu fotku, jsem začal přemisťovat prázdné ulity (které mají krabi k dispozici, kdyby se chtěli z ničeho nic přestěhovat do jiného bytu). A jedna ulita... nějak divně štěrkala (pokud by někdo tento text četl až v Praze, pak hovořím o chrastění). Uvnitř byl totiž pohřešovaný krab! Jenže on se tam blbec nasoukal i se svou malou ulitou, se kterou se pak za zatáčkou zaklínil a nemohl sám ven.
Vyprošťovací práce (prudké máchání ulitou nahoru - dolů) zabraly nějakou tu minutu, až se nebohý krab ocitl na zádíčkách zpátky v teráriu. Život jej tady ale asi moc nebaví - okamžitě se šel "šprajcnout" do mezery mezi sklem a nádobou na vodu. Alespoň vím, odkud jej budu muset vyprostit příště.
-----------
Krab poustevníček nebývá vždycky sám, byť je jen jeden
Poustevníčci alespoň u mě příliš často sami nebývají, byť je v teráriu jen jeden. Společnost mu totiž jednou za čas dělá malá Achatina, zpravidla z vlastního chovu. Ta pár dní hoduje u společného stolu, dokud kraba nepřepadne mlsná - protože pak se stěhuje masíčko Achatiny prostřednictvím jeho asymetrických klepítek přímo do papulky.
Žádné komentáře:
Okomentovat