Zkouška odvahy to byla také pro nás, pro organizátory. Jak v pátek, tak i v sobotu totiž náš kraj bičovaly bouřky, přívalové deště a krupobití. Po oba podvečery se nad Ostravou přehnala těžká černá mračna, ochladilo se a foukal silný vítr. Oba večery jsme se báli toho, že silný déšť rozpustí žluté fáborky po celé trase, připravené kontroly a že bude prostě po stezce. Naštěstí však v pátek nespadla ani kapka a v sobotu jsme těch pár kapek (kdy začalo "pršet" asi pět minut před osmou, jako bychom to sami tak naschvál objednali) přežili všichni bez újmy na zdraví či rozpuštění se.
Stezka v "beta verzi"
Jelikož je stezka odvahy v zoologické zahradě přece jen něco nevyzkoušeného, potřebovali jsme vychytat alespoň ty nejzákladnější mouchy, a proto proběhla jedna stezka už 16. dubna 2011, kdy byla nabídnuta dobrovolníkům z Kruhu přátel zoo, kteří pomáhají na dalších akcích pro veřejnost. Z nadšení po stezce jsme si pak vzali jediné - jsme připraveni ji nabídnout veřejnosti. Jaká byla beta verze, pojednává článek Stezka odvahy :: v beta verzi po ZOO.
Nutno zde ještě podotknout, že myšlenka stezky odvahy a její organizace vychází z klasických oddílových stezek pro starší členy tábornického oddílu BVÚ. Podobné zkoušky odvahy ale jistě dělá i celá řada dalších oddílů.
Jak nebyla tma
Letní slunovrat se docela rychle blíží, a tak ještě v devět hodin je docela dost světla. I když v lese, kterým stezka vede, jsou již ideální světelné podmínky pro prvního účastníka. Jenže - když už je začátek v osm hodin, je třeba si na tmu trošku počkat. První slovo tedy hned po pokladně dostává Dana Škorňáková, která předvádí pozůstatky po dříve chovaných zvířatech - sloní kel, hroší zub, zebří kůži, dikobrazí bodlinu, ale i celou řadu dalších preparátů. Každý z jedenácti účastníků (přestože kapacita na stezku byla stanovena na deset lidí; viz níže) si může na kterýkoliv preparát sáhnout.
A pak už se dostávám ke slovu já - nejprve se souhrnem pravidel celé stezky. Přece jen se ocitáme v zahradě po zavírací době, a tak je třeba mít o něco striktnější a jasnější pravidla. Po nich se už začíná číst husí kůži nahánějící povídka.
Pravidla stezky odvahy v Zoo Ostrava |
---|
|
V průběhu povídky pak člověk za člověkem odchází vstříc nočnímu lesu a asi hodinu jej není. Povídku až do samého konce uslyší vždy jen poslední člověk. Aby na sebe nemohl nikdo plánovaně čekat po trase, hlídají ji další dobrovolníci a navíc nikdo neví, v jakém pořadí kdo odejde.
Co den, to jiné zbloudění
Zatímco páteční skupinka měla neustále tendence ztrácet se kolem sluneční louky, kde jsme o den později značení vylepšili o několik dalších fáborků, ti sobotní se ztráceli tam, kde jsme značení vůbec nezměnili a nechali staré z pátku, což bylo pod altánkem na Stezce lesa. Naštěstí každému došlo, že když už nějakých sto, dvě sta metrů není žádná značka, měl by se nejlépe kousek vrátit.
A pak se našli i takoví, co po své cestě našli v areálu dvě zaparkovaná auta, což nevíme ani my s Dankou, kde to přesně je, i když nějakou hypotézu o tom máme. Tamtudy každopádně stezka skutečně nevedla.
Nakonec se ale nikdo skutečně neztratil, každý došel až do cíle a díky tomu, že přinesl i obě kontroly, obdržel potvrzení o absolvování. Když se zase celá skupina jedenácti lidí sesbírala (což ale nebylo nutné), mohlo se kolem jedenácti večer vyrazit opět domů. Tedy - my ne, my ještě skoro do půl jedné sbírali kontroly a fáborky.
akci organizuje Kruh přátel zoo |
Žádné komentáře:
Okomentovat