Život v ZOO :: život v korunách

Ani měsíc březen v zoo nezahálel, a tak jsme se i zde dočkali večerní prohlídky. Díky radioaktivnímu dešti, který v té době mírně padal, nedorazilo sice mnoho návštěvníků, ale co si budeme povídat - čím menší skupinka, tím komornější a zajímavější to může být.

Tato prohlídka byla opět unikátní. Už si začínám připadat docela hloupě, když to stále opakuji měsíc co měsíc, ale pořád si myslím, že jsme zvládli z každé prohlídky udělat něco nového, jednou něco lepšího, někdy něco slabšího, ale pokaždé novinku. Za ústřední sled událostí březnového života v korunách jsme ale výjimečně nemohli my.

Zástup návštěvníků
Když jsme s večerními prohlídkami napříč rokem začínali, ani mě nenapadlo, že už někdy v únoru bude naplněný i březen, duben i květen. Je pravda, že v Ostravě až zase tolik kulturního vyžití není, ale že to bude až takový nával, ať už v mrazech nebo dešti, to jsem alespoň já nečekal. Jenže ona se stala věc.
Naše vrátné, u kterých se místa na prohlídku zamlouvají, nejprve zaplnily březnový seznam, a ten se pak náhle kamsi ztratil. Tím ale příběh nekončí. Ta aktivnbější vrátná totiž ztrátu papíru nezaregistrovala a založila pro jistotu nový. A opět jej zaplnila. Na večerní prohlídku tak mělo přijít místo pětatřiceti lidí celkem sedmdesát!

Dva scénáře

Některé večerní prohlídky, které momentálně v průběhu roku probíhají, se řídí jistým scénářem, který je částečně založen na interakcích obou průvodců (nejinteraktivnější je jistojistě LES). Život v korunách jednoznačně patří mezi ty "na papíře". Jenže v sedmdesáti lidech nejde mít jen jednu skupinu, a tak jsme spolu s Dankou Škorňákovou začali řešit krizový plán, jak provádět, kdybychom se museli rozdělit a provádět každý extra. Uzavřeli jsme to nakonec zoufalým výkřikem IMPROVIZACE!!! (ať žijí tři vykřičníky, tak moc zoufalé to bylo), a pak se stala opět věc.

Problém se rozplynul
Problém za nás vyřešila jaderná elektrárna, radioaktivní déšť... a prostě škaredé počasí, které se pokazilo krátce po poledni. Tak nějak jsme tajně doufali, že to některé odradí a přijdou jen vytrvalí a se zájmem.
Skutečně se tak stalo. Nakonec byl krizový plán zbytečný, protože u vrátnice postávala v šest večer zhruba desetičlenná skupinka. Hned na úvod (ale už v kolikátém odstavci...) musím říct - nemohlo se stát nic lepšího. Přece jen nejsem zastáncem velkých skupin, ba naopak. Deset lidí byl tak luxusní počet, že si myslím, že jsme si to užili jak my jako průvodci, tak i voděodolní návštěvníci, kteří byli i přes občasné mrholení a déšť úžasní.

Já pták
K prohlídce samotné už se zmíním jen okrajově. Oproti předchozím měsícím jsme silně překopali trasu, a tak jsme ukázali zvířata, která mohli na večerních návštěvníci vidět naposledy v polovině září loňského roku, kdy dobíhaly klasické letní prohlídky.
Novinkou nebo snad zpestřením, když už to bylo v korunách stromů, byla má role ptáka... Danka totiž na stromy moc jako malá nelezla, ale já se do toho přece jen pustil. Kdyby nepršelo a nebyly všechny větve kluzké a špinavé, bylo by to pro mě jistě lehčí a pohodlnější, ale i tak se povedlo. Na svého páva vysoko na stromě, zatímco se Danka opodál vykecávala místo toho, aby došla ke mně, než spadnu, ještě dlouho nezapomenu.

Drobná překvapení
Ačkoliv jsme to neplánovali, a na improvizaci de facto došlo, mohli jsme díky Malému Jirkovi ukázat lva na zadních, měli jsme dokonce i komentované krmení binturongů, kteří jinak laxně leží kdesi ve výběhu. Udělali jsme si také letmou návštěvu čerstvě otevřeného hrošince (po úvodních slovech "Danko, oni nás teď budou mít za úplné voly." - "Proč myslíš? Fakt nám neuvěří hrocha na stromě?") a Danka pochopitelně stručně informovala o nejčerstvějších novinkách o sloním mláděti.
To vše jsme vtěsnali do necelých dvou hodin.

Abych to všechno shrnul - na počáteční napětí z toho nakonec byla dost povedená akce (a předpokládám, že mě Danka ještě doplní buď v komentářích nebo vlastním článekm na svém RihiBLOKu).