Znají to všichni. Alespoň já si teda u takových věcí říkám, Jiří, to musí vědět každý. Moje naivita pak dostává pěkně na frak. Všechno je totiž většinou úplně jinak a ani ty největší samozřejmosti najednou neplatí za samozřejmé. Pro příklad nejdu daleko.
Velká část vánočního cukroví by nebyla tak pěkná, kdyby se nenazdobila nějakou polevou a oříšky nebo třeba pokapala či namazala čokoládou. Některé hospodyňky vaří čokoládu vlastní, většinou podle různých starých receptů, jiné prostě jen rozvaří čokoládu na vaření. Produkt této činnosti, spíše polotovar, je pak ale v obou případech stejný: roztopená tekutá tmavá hmota.
Každá hospodyňka si pak určitě bude po nazdobení všeho toho lahodného cukroví, na které už se po Novém roce ale nebude mít skoro nikdo ani chuť podívat, bude klást obdobnou otázku - co s tím zbytkem? Některé hospodyňky vezmou pečící papír a udělají čokoládové placičky, některé, zvláště ty, co mají aktivní děti, které už vyjedly všechna okýnka adventního kalendáře, kalendáře opět naplní a udělají dětem radost. A pak je ještě jedna hospodyňka.
Ta vezme hrnec zpola málem ještě plný čokolády a vylije jej prostě do dřezu.
Tím ale příběh hospodyňky někončí (už nemám moc chuť označovat ji po tomto činu "hospodyňka"). Ta totiž zjišťuje, že se dřez záhadně ucpal. A tak udělá, co ji naučili - přinese Krtka či jakýsi čistič na odpady a nasype jej na odpad. Čokoláda ale nemizí!
Zvláštní, na balení píšou, že to má téměř okamžitě působit.
A tak do odpadu začne strkat prsty, aby krystalickou substanci zatlačila co nejhloub. Až v tuto chvíli zjišťuje, že účinek Krtka je v tom, že je to docela silná žíravina...
Vyřešení celé zápletky už tak zajímavé není. Druhou rukou bere mobil a volá o pomoc, tenhle problém s odpady sama nevyřeší.
Žádné komentáře:
Okomentovat