Pro tento "jev", že se děti nemusí poznatky učit, ale mají k poznání přicházet a umět si budovat vlastní názor, se ujalo sousloví "kritické myšlení". A já jsem si předsevzal ukázat projevy kritického myšlení v praxi, a to přímo na německých příkladech, tam už to totiž funguje. Dokonale.
Vosk
Když jsem vyjel na program ERASMUS do Německa, poznal jsem pochopitelně spoustu Němců. Jedním z nich byl Steffen. Steffen měl za sebou střední školu s maturitou a dostal se na vysokou školu, nicméně na obor, který, jak po dvou týdnech docházky pochopil, mu nevyhovuje, a tak si udělal roční prázdniny. Steffen byl typickým obrázkem Němců, a tak se mnohé dá zobecnit na velkou část generace.
Jednou, když jsem zrovna dorazil ze školy na koleje a dělal si oběd, mi volal a značně rozrušeným hlasem mě prosil, abych co nejdříve přijel k němu domů a s něčím mu pomohl. O co přesně šlo, jsem z něj nedostal, ale řekl jsem mu, že si teda dodělám oběd a dorazím. Ještě mi sdělil, že se do dvou hodin vracejí rodiče a že mám tedy spěchat.
Když jsem dojel ke Steffenovi a vešel dovnitř, byly všude po podlaze kousíčky vosku. Příchod do kuchyně pak byl téměř vystoupením z raketoplánu na měsíci; vosk byl všude. Co se stalo?
Steffen se rozhodl, že zrecykluje zbytky svíček. Koupil si třpytky, vytvořil si z tvrdého papíru formičku, do které to nalije, nachystal si knot, no a všechny ty úlomky vosku naházel do velkého kastrolu a postavil jej na plotnu. Vosk změknul, vařil. Když už v kastrolu nebyly žádné tuhé kousky, vzal Steffen kastrol do utěrek a lil vosk do formy. Jenže... Forma začala dnem protékat.
A Steffena nenapadlo nic jiného, než plný ten kastrol vylít do dřezu!
Pro ty, co už jsou kritickým myšlením bohužel poskvrněni, raději napíšu, co se stalo - vosk v odpadu okamžitě ztuhnul a kompletně celý dřez a všechny trubky ucpal.
Můžete si nyní právem pokládat otázku, jak je možné, že byl vosk nejen v kuchyni, kde byl všude, ale i na podlaze v obýváku a místy i v předsíni. Steffen totiž vzal šroubovák a snažil se z trubek vosk vydlabat, částečně rozložil i odpad. Jenže šroubovák byl krátký, a tak zase šel, celý od vydlabaného vosku, hledat něco jiného, co bude delší, a tak pobíhal vlastně po celém domě a vosk roznášel.
Trvalo docela dlouho, než oba dva navzájem propojené dřezy bez problémů odtékaly, bylo to dosti práce, než se všechno poskládalo, jak původně bylo, ale když rodiče dorazili z práce domů, vařil jsem si už zase doma na koleji odpolední kávu.
Žádné komentáře:
Okomentovat