Není držka jako dršťka

Z tohoto úlovku jsem měl tentokrát ohromnou radost. Emil ze zoo totiž jako provozovatel stánku s občerstvením musí mít vždycky všechno, co je kdekoliv jinde. Tentokrát ale přichvátal s hotovou novinkou - to v ostravské zoo opravdu chybělo! Za odměnu, že mi udělal takovou radost, jsem se rozhodl jej zvěčnit v Generaci blbců.

Tento úlovek tentokrát raději ponechám bez nějakého zbytečně zdlouhavého komentáře...

Co dokáže únava

Desátá Generace blbců. 
Už je za mnou devět historek či jevů, které jsem někde zažil nebo vypozoroval a chtěl jsem se o ně podělit. Snažil jsem se o to relativně pravidelně. Desítka už je tak trochu důvod k oslavě. A právě proto volím událost zcela novou a mi vlastní. Přece se tu nevynechám :-)

Poslední dny nebyly zrovna to pravé ořechové, a přestože jsem nic velkého neudělal, vyčerpání hezky graduje. No a vyvrcholení přišlo dnes ráno ve škole - na ekologii lesa. Předem se omlouvám přednášejícímu za svůj ne příliš velký zájem o dnešní hodinu, ze které vím jen málo. Pro ostatních asi šest posluchačů to musela být parádní podívaná!

Jak nám v předsíni lepil koberec

A jsem tady zpátky s Generací blbců. Dnešní příspěvek je velice aktuální, rozhodl jsem se, že si jej nebudu šetřit na horší časy, a týká se tak trochu včerejší oslavy babiččiných  narozenin. Jak to tak u velké rodinné sešlosti bývá, měli jsme plný špajz připraveného jídla, včetně plechu s dezertem na zemi.

Pochopitelně oslava narozenin nehraje v tomto případě až takovou roli, pro dostání se do tohoto článku je totiž třeba alespoň jednoho člověka. Tím se stává můj bratr (známý třeba z úvodního videa Skryté kamery), o němž bych měl asi ještě u úvodu říci, že mu je šestnáct let, takže je už celkem starý a rozumný.

Překvapení v kuchyni

Už vás někdy někdo pozval k sobě domů na jídlo s tím, že on sám bude vařit? Už jenom těch pár slov zní jistě romanticky. A tak se společně ponořme do podobné situace - jsme pozváni na jídlo, byť jen na špagety, pozvání přijímáme a vydáváme se na cestu. Připraveni? Já teda určitě, protože vím, co přijde. Další díl Generace blbců se skutečným "story".

Dostáváme se do kuchyně. Voda na plotně již vaří, jen ji osolit, o což se pochopitelně stará sám kuchař. Mezitím míchá na vedlejší plotně jakousi omáčku, která hezky voní, a jak se od ní dá čekat, je červená.
Kuchař pak začne lámat špagety.

Patřím do generace blbců?

Nyní máš jedinečnou příležitost zjistit si, nakolik patříš do generace blbců a nakolik ne. Nový kvíz složený jen ze tří obrázků ti jistě napoví. A tento kvíz určitě nebude poslední. A je to přitom docela jednoduché. Stačí zjistit, co je na předložených obrázcích špatně. A pozor, všechny obrázky jsou opravdu skutečné! (to je na tom asi to nejsmutnější)

Takže ještě jednou - je to snadné. Podívej se na následující obrázky a poznač si, co je na nich špatně. Každý totiž skrývá jednu gramatickou chybu. V závěru testu si pak přečti, o které chyby se jednalo. Za každou si pak dej bod.

Němci hledají SuperStar. Po osmé.

Tuto "událost" si nemohu dovolit nezmínit. DSDS, tedy Deutschland sucht den SuperStar, jsem sledoval již loni, letos se tato show na obrazovky televize RTL opět vrací. Jednotky "hvězdné pěchoty" pak díl za dílem překvapují svou sebejistotou a jistě je vhodné jim věnovat speciální vydání Generace blbců.

Letos sice hledá SuperStar Německo, ale castingy neprobíhaly jen tam, nýbrž ve všech zemích DACH - tedy v Německu, Rakousku i Švýcarsku. Porota vybírala v 35 městech (kam se hrabeme s našimi snad čtyřmi) z přibližně 35 tisíc kandidátů. Kdo postoupí do Recallu a kdo ne, je v tuto chvíli celkem nepodstatné, ale my se podívejme na opačný konec tabulky. Na ty, co dokáží vytřít zrak svým zjevem a ohlušit svým rádoby zpěvem.

Čokoláda

Sice už máme po Vánocích, ale ještě na skok se k nim vrátíme, budeme zdobit společně cukroví. U této kapitoly Generace blbců budou mít asi mnozí dojem, že se opakuji a že to snad ani nemůže být pravda, ale ani toto jsem si nevymyslel. A pro tento příběh nemusím až do Německa, totiž vlastně zůstanu v rodině.

Znají to všichni. Alespoň já si teda u takových věcí říkám, Jiří, to musí vědět každý. Moje naivita pak dostává pěkně na frak. Všechno je totiž většinou úplně jinak a ani ty největší samozřejmosti najednou neplatí za samozřejmé. Pro příklad nejdu daleko.
Velká část vánočního cukroví by nebyla tak pěkná, kdyby se nenazdobila nějakou polevou a oříšky nebo třeba pokapala či namazala čokoládou. Některé hospodyňky vaří čokoládu vlastní, většinou podle různých starých receptů, jiné prostě jen rozvaří čokoládu na vaření. Produkt této činnosti, spíše polotovar, je pak ale v obou případech stejný: roztopená tekutá tmavá hmota.

Děti školou povinné

Vánoční prázdniny jsou za námi. A zanedlouho to bude rok od doby, co mi v Německu začalo zkouškové období. Pro mě jako Erasmus studenta to spíše znamenalo spoustu volna a jen pár zápočtových testů, ale komu by to vadilo. A v následujích řádcích se přibližně do této doby zase na chvíli vrátím.

Německý jazyk, podobně jako i jiné jazyky včetně češtiny, má tu vlastnost, že k některým slovesům pevně váže buď příslušné předložky (jít k, položit na, ap.) nebo přílušný pád (dát komu, vidět koho, ap.). Celé se to nazývá rekce sloves. Bohužel, aby ani studium jazyků nebylo tak jednudoché, to nejsou doslovné překlady z češtiny, ale celkem často se pády i předložky jako naschvál liší. Pak nezbývá nic jiného, než se prostě všechno naučit zpaměti.

Generace blbců :: Mokro, mokro, mokro

Dneska vám povím pohádku o šnečkovi, jak tak dlouho vystrkoval růžky, že už je jednou nevystrčil. Přestože se tomuto tématu zatím na svém Bloku vyhýbám, abych jej náhodou šneky nakonec nezahltil, dnes udělám svou první výjimku. Použiju šneky jako hlavní hrdiny v další ukázce inteligence dnešní mládeže. A jakápak by to byla historka, kdybych si k ní nepřizval ještě jednoho protagonistu - Steffena.

Když jsem byl na čas v Jeně, měl jsem tam s sebou celý chov Achatin (rod afrických plžů). A ačkoliv některým druhům německé klima příliš nesvědčilo, a tak raději umřeli, jiní se množili o sto šest. Není tedy divu, že jich pak při mém odjezdu bylo docela dost. A tak jsem Steffenovi nabídl, jestli by si pár těch malých nevzal; kdysi už nějaké domácí mazníčky měl (raději jsem už zapomněl, jak umřeli), tak by měl opět něco. Zpočátku nechtěl, ale nakonec si pár těch pěknějších vybral a hned k nim jako bonus dostal kostku lignocelu a box, aby je měl v čem chovat.
Odjel jsem domů.

GENERACE BLBCŮ :: A na logiku zapomněli

Máte tak trochu představu o tom, co je to logické myšlení? V naší knize knih logiku jaksi zmínit zapomněli. Vlastně se zapomnělo ji stvořit, hlavně, že hned první den bylo světlo a tma, v tom vzduchoprázdnu je celkem podstatné na to nic vidět... A v duchu nelogičnosti se to vlastně nese celou touto knihou.


Evoluční mechanismy s nelogičností bojují dodnes a snaží se tvory bez logiky vymýtit, prostě není vhodné, aby své nelogické geny předávali dále. Jenže u lidí, kteří denně zachrání stovky toho, co nemělo přežít, což úzce souvisí s rozvojem medicíny až nad hranice evoluce (jen obrazně myšleno), se gen nelogičnosti uhnízdil pěkně hluboko v naší genetické informaci. A kam až to vede?
Odpověď je jasná - spolu s uvolněnou výchovou a trošku pochybným způsobem života vše nasvědčuje tomu, že ke generaci blbců. Možná byste se až divili, kam to může zajít.

GENERACE BLBCŮ :: Vosk

Většina inovací, které vstupují pomalým a nenápadným krokem do našeho českého školství, pochází z Německa, minimálně to tak politici velmi rádi odůvodňují ("V Německu to tak funguje, tak proč bychom to nemohli zavést taky?" Díky Německu vlastně musíme i celoročně na cestách svítit. Ale jen Němci pochopili, že to k ničemu nepomohlo, a zatímco my jsme zákon teprve schvalovali, oni jej právě rušili). Trendem dnes je pouze vést děti k tomu, aby poznání provedly samy. Bez "zbytečného" biflování ale nikdy nebudou mít dostatek znalostí k tomu, aby pochopily, že jsou již v cíli a už vůbec nepochopí, co si z toho vlastně mají odnést.
Pro tento "jev", že se děti nemusí poznatky učit, ale mají k poznání přicházet a umět si budovat vlastní názor, se ujalo sousloví "kritické myšlení". A já jsem si předsevzal ukázat projevy kritického myšlení v praxi, a to přímo na německých příkladech, tam už to totiž funguje. Dokonale.

Nálepkov

Vítej ve světě nálepek... Jak na to tak koukám, je jich nakonec více, než jsem čekal, a to mám v plánu ještě pár dalších dokreslit časem... Nu, co už. O čem je svět nálepek?
Není tomu až tak dávno, co jsem napsal příspěvek "O čem budu psát", ve kterém jsem si vymyslel, že napíšu čtyři články za měsíc a hotovo. Jenže... Ona občas nastane situace, že chci psát úplně někdy jindy úplně o něčem jiném, což jde potom těžko. A tak teď bude všechno o nálepkách - každá bude něco znamenat a představovat šuplíček u stolu, pořadač, do kterých budou jednotlivé příspěvky patřit. Zvláště pro ty mladší představím jednotlivé zástupce (a tomu zbytku to bude po prvním použití nálepky jasné).

GENERACE BLBCŮ :: Mozkožravá moucha na úvod

NÁZEV GENERACE BLBCŮ jsem si vypůjčil z Německa. Tam před nedávnem vyšla kniha, která tak nějak mapuje současnou generaci, která vlastně nic neví a ani to nijak neřeší, protože žít se s tím dá v pohodě. Ještě než jsem si ji koupil a začal ji číst, chystal jsem si už právě příspěvky do svého Bloku s nadpisem "Kam kráčíš, školství?", ale celou dobu jsem počítal s tím, že nadpis před konečným zveřejněním musím nějak změnit. No a mezitím jsem stál v Thalii (síť knihkupectví v Německu) a kupoval knihu Generation Doof.

Tak jako tak, není třeba čerpat z této knihy, přestože jsou v ní uváděné příklady taky velice povedené a kdokoliv ještě něco v té hlavě má, se může chvílemi popadat za břicho. Nebo truchlit nad současnou situací, ale to bych moc nedoporučovat, ať z toho nemá trvalé následky.

V následujících měsících mám tedy v plánu zdokumentovat má setkání se situacemi, nad nimiž kolikrát zůstává rozum stát. Vypravíme se do takových zákoutí, jako jsou přírodní vědy, pravopis, politika, ale i vaření a korespondence... Jména a osoby pochopitelně pojmenuji většinou jinak, to pro jistotu.
Ke svému pilotnímu dílu využiji ne až tak dávné zkušenosti se zlým a zákeřným hmyzem.

JEDNOHO SLUNNÉHO DNE jsme pracovali na zahradě, když tu přiběhl náš soused, jedno oko měl zavřené a vyděšeně nás prosil, abychom mu vytáhli mouchu, která mu právě vletěla do oka. Doma byl zrovna pravděpodobně sám, tak potřeboval pomoc od svých sousedů. Ačkoliv je oko celkem malé, i taková věc jako moucha se v něm může pěkně schovat. Tím chci říci, že vytáhnutí neproběhlo hladce a chvíli to trvalo.
To už mě soused popoháněl, abych si pohnul, protože mu ta moucha může vlézt někam dozadu do hlavy a něco mu tam sežere... Ne, nedělal si legraci, tvářil se u toho chudák docela vyděšeně.
Radostné rozuzlení přišlo vzápětí - mouchu jsem našel a z oka vytáhl ještě dříve, než se prokousala až za něj, a tak nestihla napáchat žádné škody. Člověk se pak sám sebe ptá, jestli už tam nějaká jiná dávno nehnízdí... 

Jak budu psát

Tak tady už delší dobu kutím nad tím, jak vlastně příspěvky ve svém Bloku organizovat. A dokud nic kloudného nevymyslím, nemá až tak cenu cokoliv sepisovat, aby v tom do měsíce nebyl chaoz. A mám to!
Napadlo mě, že své příspěvky budu sepisovat čtyřikrát do měsíce.
V 1. týdnu to bude něco Ostravě, zvláště se chci zaměřit na katastrofu se třemi vykřičníky.
Ve 2. týdnu bych psal něco o současné inteligenci nejen našeho národa.
3. týden bych věnoval ZOO v Ostravě
a 4. týden sepíšu něco, co do tří výše zmíněných hlavních témat příliš nezapadne.
Už se těším na psaní a chystám si úvod na téma OSTRAVA!!! Snad se bude na co těšit.